MM#6: Jak ověřovat informace s Janou Magdoňovou
Jaké informace ověřovat a jaké ne? Jak poznat zdroj informací, kterému můžeme věřit? Jak odhalit falešnou fotografii nebo video? Jaké nástroje nám mohou usnadnit ověřování informací? Jaké postupy používají sami novináři? A proč je dobré si všímat toho, co s námi informace dělají?
V šestém díle podcastové série Mediální minimum si Lucie Šťastná povídá o těchto otázkách s Janou Magdoňovou, novinářkou Českého rozhlasu, která před 4 lety stála u zrodu projektu Ověřovna a nyní vysílá s kolegou Janem Cibulkou pořad Antivirus o kybernetické bezpečnosti.
Poslechněte si tuto epizodu Mediálního minima na Spotify, Apple Podcasts, Podcast Addict, Buzzsprout, Podcast Index nebo platformě Podchaser.
Mediální minimum je podcastová série, která vznikla ze spolupráce projektu Rozpravy o médiích a projektu CEDMO. V každém díle poznáváme s naším hostem oblast médií z určitého úhlu pohledu, pokaždé také přinášíme tipy, jak s médii lépe žít nebo jak jim lépe porozumět.
Neověřujme všechno, jinak se z toho zblázníme
Na úvod rozhovoru se Jana Magdoňová zamýšlela nad tím, jaké informace z informační smršti, která se na nás každodenně valí, ověřovat a dospěla k závěru, že pro běžného občana je lepší strategie prověřit si dva nebo tři informační zdroje a pokud se mu osvědčí, tak jim důvěřovat a ověřovat pak pouze to, co se mu bude zdát podezřelé. Jako novinářka se na tuto otázku však dívala jinak. Popsala, jak se vybírají informace k ověření do Ověřovny Českého rozhlasu: „Stejně tak jako každá zpráva se nedostane do zpravodajství, tak každá dezinformace se nedostane do Ověřovny. Hodně záleží na tom, jak moc se šíří nebo jak velký má potenciál se šířit. Děláme to už několik let, takže už můžeme odhadnout, jaká témata budou rezonovat v českém prostoru, takže těm tématům se třeba věnujeme přednostně. A velkou roli hraje to, jestli jsme vůbec schopni takovou informaci ověřit.“ Vysvětlila také, že musí jít o faktické informace, nikoliv názory.
Jakému zdroji věřit?
Podle Jany Magdoňové nejsou bezpečným zdrojem informací sociální sítě. Varovala například před finančními podvody, které jsou často ukryté za běžnými sponzorovanými příspěvky na Facebooku. Nedoporučuje ale informace automaticky přebírat ani od známých. „To, že si někdo přečetl nějaký článek – nevíte, jestli si ho přečetl správně, jestli on sám tam něco nepopletl, z jakého zdroje ten dotyčný čerpal.“
Co se týče online zdrojů, podle Magdoňové se vzhledově takzvané dezinformační weby nemusí tolik odlišovat od těch důvěryhodných, např. bulvární titulky se objevují už dnes skoro všude. „Koukala bych se, jestli pod článkem, který čtu, je podepsaný redaktor, jestli víme, kdo je autorem toho článku, a o jaké informace se opírá, jaké jsou zdroje toho článku, protože každý klasický novinář ve svém článku musí citovat zdroje, musíte vědět, kde tu informaci vzal. To u konspiračních webů úplně nemusíte.“ Seriózní zpravodajské médium se podle ní od neseriózního liší také tím, že když udělá chybu, tak se za ni svému publiku omluví.
Dezinformace jsou jako bahno
Takzvané dezinformační weby podle Magdoňové usilují o nabourání důvěry lidí v média jako celek: „To hlavní je, abyste přestala věřit v čemukoliv, abyste si řekla, Bůh ví, jak to je, já to radši nebudu číst nikde a já prostě nevím.“ Vyzdvihla výsledky výzkumu Českého rozhlasu Společnost nedůvěry, který podle ní už před dvěma lety ukázal, že na tom jako společnost nejsme tak špatně, protože velká část společnosti věří v demokratický systém, naše současné mezinárodně politické ukotvení a média.
Ověřování dezinformací ale není pro Janu Magdoňovou nic příjemného. „Je to takové jako bahno. Valí se to na vás ze všech stran. Do toho se přidají ještě nadávky na novináře jako takové, kdy se cítíte, že vám nikdo nevěří, že děláte tu práci zbytečně.“
Jak tedy ověřovat?
Pokud si nejsme jistí pravdivostí nebo přesností informace, kterou jsme obdrželi, radí Jana Magdoňová zkusit si ji nejdříve vyhledat v Googlu. „Spoustu informací, na které narazíte na internetu, se už někdo snažil ověřit a vyvrátit.“ Ale i tady je třeba mít se na pozoru. I fact-checkingové iniciativy se mohou dopustit chyb. „Našla jsem v nich chyby. (…) Zjistila jsem, že oni mají jiný výsledek, že našli něco jiného, že buď zůstali třeba na půl cesty nebo šli tou nejjednodušší, nejrychlejší cestou, ale bylo to ještě trochu jinak.“ Pokud Google nepomůže, doporučuje Magdoňová zaměřit se na zdroje daného článku nebo textu, který se k nám dostal, a zkusit vypátrat primární zdroje, ze kterých čerpá.
Pokud potřebujeme ověřit obrázek nebo fotografii, je v Googlu možnost vyhledávat podle obrázků (viz nahoře v obrázku barevná ikonka foťáku). Tam fotku nahrajeme a Google následně ukáže, kde všude se tato fotografie v minulosti objevila. „Najednou uvidíte, že ta fotka, která vás tak strašně vyděsila, vůbec není aktuální, vůbec to není k aktuální situaci, je už prostě několik let stará z úplně jiného místa a z úplně jiné situace,“ vysvětlila Magdoňová. Upozornila ale také na to, že Google příliš neumí vyhledávat osoby a obličeje, na to je vhodnější Yandex nebo PimEyes (základní neplacená verze). Kámen úrazu pak nastává, pokud je na fotografii dítě, protože takové vyhledávání je podle Magdoňově systémově omezované.
I když jsou tyto vyhledávací služby v cizích jazycích, neměl by to být podle Magdoňové pro lidi problém, i když daný jazyk neovládají. „Nemyslím si, že jsou to nějaké extrémně sofistikované a složité nástroje. Myslím si, že to je pro každého relativně snadné si tohle vyzkoušet a ověřit.“
Ověřování vědeckých článků je těžká disciplína
Jana Magdoňová dále vysvětlila, že ověřovat vědecké texty je pro někoho mimo akademické prostředí velmi složité, protože je tam více kritérií, podle kterých je třeba jak publikační platformu, tak publikovaný výzkum zhodnotit, zda je relevantní. A i když může být studie správně provedená, může být třeba jen špatně interpretovaná nebo může být do článku vybráno jen to, co se autorovi právě hodí.
Pak se také objevují (dez)informace, na kterých se ani odborníci neshodnou. Na to Magdoňová narazila u tématu černého kašle u Ukrajinců, u informací týkajících se covidu na začátku epidemie, ale také třeba u informací o ukrajinsko-ruské válce.
Novinář versus občan
Podle Magdoňové mají novináři výhodu v tom, že za účelem ověřování mohou zavolat a zjišťovat, co se stalo nebo nestalo, to není v silách běžných lidí. I při prvotním pohledu už trénované oko novináře dokáže odhadnout, jestli v té informaci může být nějaký problém a na co se při ověřování zaměřit.
Ověřovat videa jde přes informace
Vzhledem k rychlému vývoji umělé inteligence, která může vytvářet i podvržená videa s reálnými osobami, které jsou téměř k nerozeznání od skutečně pořízených záběrů, doporučuje Magdoňová zaměřovat se spíše na informaci, kterou video přináší, a tu ověřovat. „Teď vám můžu dát radu počítat prsty na rukou a jestli sedí, jak otvírá ten člověk pusu, s tím, co říká, jestli sedí vlasy a tak dále, protože v tomhle je třeba umělá inteligence zatím ještě nedokonalá, ale to je zatím.“
Druhá věc pak je, že nemusí jít ani o sofistikované video vytvořené umělou inteligencí, ale mylný dojem může být vytvořen jen tím, že k videu jsou přiřazeny špatné titulky. Za takový omyl si pak můžeme sami, protože video často prohlížíme na veřejnosti bez zvuku a nekontrolujeme, zda sedí, co je napsáno v titulcích, s tím, co se ve videu říká. Nebo se mohou reálně natočené záběry postříhat tak, že dané sdělení vyznívá jinak.
Proč je dobré si všímat toho, co s námi informace dělají?
Pokud v nás zpráva vyvolává enormní strach, měli bychom být podle Jany Magdoňové opatrní. „…Protože člověk, který se bojí, který zažívá strach, tak přestane využívat kritické myšlení, přestane o tom více přemýšlet, vlastně začne fungovat na bázi těch základních funkcí lidského mozku,“ vysvětlila novinářka. Na druhou stranu ale uznala, že to neplatí absolutně, protože negativita je vzorec, který se používá ve všech médiích. Navíc teď žijeme v době, kdy je světové dění takové, že i reálné zprávy vyvolávají strach a velkou nejistotu.
Na závěr Jana Magdoňová shrnula základní tipy, jak ověřovat informace.
Zdroje k rozhovoru:
PETR, Jaroslav. Senioři, nebo vzdělaní? Studie překvapila. Kdo nejvíc věří dezinformacím. iDNES.cz [online]. 11. března 2025 [cit. 27. března 2025]. Dostupné z: https://www.idnes.cz/technet/veda/dezinformace-seniori-studie.A250310_110023_veda_alv
Espresso: Krátké zprávy o dezinformacích a médiích. CEDMO Hub [online]. [cit. 27. března 2025]. Dostupné z: https://cedmohub.eu/cs/research/espresso/
Jakmile článek působí na emoce a vyvolává strach, zpozorněte, říká Jana Magdoňová. Prix Bohemia [online]. 17. října 2023 [cit. 27. března 2025]. Dostupné z: https://prixbohemia.rozhlas.cz/jakmile-clanek-pusobi-na-emoce-a-vyvolava-strach-zpozornete-rika-jana-magdonova-9094898
Nedůvěra v média: Příčiny a důsledky. iROZHLAS [online]. [cit. 27. března 2025]. Dostupné z: https://www.irozhlas.cz/neduvera
Peter Jančárik: Lesk a bída fact-checkingu. MediaGuru [online]. 4. března 2024 [cit. 27. března 2025]. Dostupné z: https://www.mediaguru.cz/clanky/2024/02/peter-jancarik-lesk-a-bida-fact-checkingu/
PIKA, Tomáš. Třetí rok Ověřovny: Desetitisíce nových čtenářů, desítky vyvrácených nesmyslů a plány do budoucna. iROZHLAS [online]. 29. prosince 2024 [cit. 27. března 2025]. Dostupné z: https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/treti-rok-overovny-desetitisice-novych-ctenaru-desitky-vyvracenych-nesmyslu-a_2412290500_pik
Tipy pro vlastní ověřování:
Amnesty International Citizen Evidence Lab. Amnesty International [online]. [cit. 27. března 2025]. Dostupné z: https://citizenevidence.amnestyusa.org/
PimEyes: Reverzní vyhledávání obličejů. PimEyes [online]. [cit. 27. března 2025]. Dostupné z: https://pimeyes.com/en
Reverzní hledání obrázků. Google.com [online]. [cit. 27. března 2025]. Dostupné z: https://www.google.com/imghp
TinEye: Obrázkové vyhledávání. TinEye [online]. [cit. 27. března 2025]. Dostupné z: https://www.tineye.com/
Yandex: Internetový vyhledávač. Yandex [online]. [cit. 27. března 2025]. Dostupné z: https://yandex.com/
Hoax.cz: Databáze hoaxů a fake news. Hoax.cz [online]. [cit. 27. března 2025]. Dostupné z: https://hoax.cz/cze/
Google Lens. Google [online]. [cit. 27. března 2025]. Dostupné z: https://lens.google/
Tip ke zhlédnutí
Co je hoax? E-Bezpečí, YouTube [online]. 20. listopadu 2018 [cit. 27. března 2025]. Dostupné z: https://youtu.be/B2M0q89NJCA
Ověřování informací na internetu. Česká televize – Edu [online]. [cit. 27. března 2025]. Dostupné z: https://edu.ceskatelevize.cz/video/8762-overovani-informaci-na-internetu
CZ.NIC. Můžeme věřit internetu? Jak na internet [online]. [cit. 27. března 2025]. Dostupné z: https://www.jaknainternet.cz/page/1199/muzeme-verit-internetu-/
BURÝŠEK, Jiří. Jak poznat falešnou fotku. Jirka vysvětluje věci, YouTube [online]. 15. května 2022 [cit. 27. března 2025]. Dostupné z: https://youtu.be/9ksszDaZps4
Tip ke čtení
Jak si ověřit informace na internetu. E-Bezpečí [online]. [cit. 27. března 2025]. Dostupné z: https://www.e-bezpeci.cz/index.php/trocha-teorie/jak-si-overit-informace-na-internetu
Uprchlíci v pražském metru. E-Bezpečí [online]. [cit. 27. března 2025]. Dostupné z: https://www.e-bezpeci.cz/index.php/trocha-teorie/uprchlici-v-prazskem-metru NUTIL, Petr. Média, lži a příliš rychlý mozek – průvodce postpravdivým světem. Praha: Grada, 2018. ISBN 978-80-271-2055-2.
