R2025/03;04: Česká seriálová tvorba

Jaká je česká seriálová tvorba v současnosti? Co je pro ni specifické? Jak si stojí ve srovnání se zahraniční tvorbou? Jaké poselství nám o světě kolem nás přináší? A co nám svými seriály chtějí tvůrci říct? Jak může mediální reprezentace ovlivnit naše životy? Co od českých seriálů jako publikum chceme? Jakou sílu mají fanoušci a jak ji uplatňují? 

S moderátorkou Lucií Šťastnou z IKSŽ FSV UK debatovala Iveta Jansová, vedoucí Katedry mediálních studií a žurnalistiky Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, Michal Reitler, ředitel vývoje obsahu TV Nova a OnePlay, český televizní producent, scenárista a dramaturg, a Táňa Zabloudilová, kulturní publicistka a dramaturgyně programu festivalu Serial Killer.

I tento díl si můžete jako obvykle poslechnout na vašich oblíbených podcastových platformách: Spotify, Apple Podcasts, Podcast Addict, Buzzsprout, Podcast Index nebo platformě Podchaser.

Jaká je česká seriálová tvorba?

V první části diskuse se hosté zaměřili na to, co českou tvorbu charakterizuje, ať už ve srovnání s tou zahraniční, tak ve srovnání s českou seriálovou tvorbou v nedávné minulosti. Táňa Zabloudilová zmínila silnou tradici českých seriálů: „Když si vybavíme Návštěvníky nebo Arabelu – to je pořád něco, k čemu se má cenu vracet a má to cenu třeba pouštět studentům nebo seriálovým fanouškům.“ Zároveň dodává, že od 90. let došlo ke změnám: „Prošli jsme si vlnou reakce na americkou televizi, vlnou reakce na amerikanizaci, globalizaci kultury.“ Pokud hledáme typické rysy českých seriálů, je podle Táni Zabloudilové vhodné kategorizovat podle jednotlivých televizních stanic – jaké seriály má Česká televize, jaké TV Nova, jaké Prima.

Michal Reitler zase rozdělil českou seriálovou tvorbu na seriály „po srsti“ a „proti srsti“: „Seriálů, které jdou po srsti, je podstatně více, protože jsme středně velký, možná spíše malý trh, omezený jazykem. Aby se projekt vyplatil a fungoval, je důležité, kolik stojí a kolik diváků ho sleduje. Proto často nezbývá než tvořit obsah pro co nejširší publikum. Kvalitativní vývoj spočívá v tom, že některé projekty už nejsou určeny pro všechny, ale pro každého zvlášť. To představuje určitý posun – stále jde o produkci „proti srsti“, ale tvůrci se více zaměřují na práci s rozpory mezi postavami. Díky tomu nejsou příběhy ploché, tedy že by se postavy lišily jen věkem nebo pohlavím, ale spíše tím, co chtějí, nebo svými dispozicemi. Přesto však seriály jdoucí proti srsti tvoří pouze asi deset procent produkce, a právě tyto projekty vzbuzují největší ohlas – ať už se povedou, nebo ne. Jsou totiž riskantní, a právě o nich se nejvíce mluví.“ V první části diskuze také uslyšíte pojem Quality TV – ten se v kontextu seriálů a mediálních studií používá k označení televizní produkce, která se vyznačuje vyššími produkčními hodnotami, komplexními narativy a hlubšími tématy. V této části diskuze se také dozvíte, jaký seriál naše hosty v poslední době zaujal.

„Česká tvorba je tak zvláštně odemocionalizovaná – dokáže ztvárnit jen některé emoce – odstup, strach, zoufalství, špatné vztahy mezi lidmi. Ale máme velké rezervy v tom, jak zobrazit lidskost s těmi dobrými vlastnostmi, chybí tam nějaké cituplné postavy, postavy, které by se za sebe vzájemně stavěly.“ – Táňa Zabloudilová

Iveta Jansová vyzdvihla důležitost hloubky, do jaké se pracuje s postavami v seriálech: „I ty dlouhé seriály, ty každodenní seriály pracují s figurkami. Ačkoli některé postavy sledujeme deset nebo patnáct let, víme o nich samozřejmě hodně, podobně jako víme o svých sousedech. Ale víme skutečně, jací jsou? Kdo to je? Jak jsou identitárně rozložení? Jaké jsou jejich skutečné motivy? Nebo jsou to jen papírové figurky, se kterými se jednoduše pohybuje tam a zpět? A pokud mi utečou čtyři díly, je to vlastně úplně jedno, protože se mohu bez problémů vrátit tam, kde jsem přestala sledovat.“

Na závěr první části se dozvíte i to, jaké mety by chtěl sedminásobný držitel Českého lva Michal Reitler dále dosáhnout: „Na to, abyste udělali dobrou komedii jako Ricky Gervais, potřebujete být vnitřně strašně blízko postavám, chápat jejich zranitelnost, mít obrovskou empatii a zároveň schopnost nadsázky. To by mě bavilo. Udělat opravdu vlídnou komedii, to je nesmírně těžké. Udělat drsnou nebo černou komedii je stále relativně snadné. Ale vytvořit chytrou, možná až existenciální komedii, což pro mě představuje Lasso, to je skutečná meta. Ani nevím, jestli se jí dá dosáhnout, ale usilovat o to můžeme.“

Poselství českých seriálů

Ve druhé části jsme se zaměřili na to, jaká poselství by mohly české seriály přinášet naší společnosti. Poselství jsou důležitá, jelikož jak popsala Iveta Jansová: „Když dám příklad, tak můžeme mít s nějakou úplně jinou národnostní zkušenost jenom z toho seriálu třeba, nebo jenom z filmu. Protože jsme nikdy nebyli v zahraničí, nikdy jsme nikoho takového nepotkali. Nebo s nějakými událostmi, které se dějí v zahraničí, se setkáme jenom skrze média, skrze zprávy. A to, jak je vnímáme, je dost ovlivněno tím, jakým tónem jsou nám přenášeny, jakým způsobem to všechno zní, vypadá. Takže já nemám jinou možnost než vlastně věřit třeba těm médiím v tom, že nevím, kdybych nevěděla, jak vypadá tučňák. A média mi říkala, takhle vypadá tučňák a vlastně ukazovala úplně jiné zvíře. Jak si vlastně ověřím, že takhle tučňák nevypadá? To je takový příklad, který dávám studentům vždycky, ale vlastně funguje docela dobře.“ Jako pozitivní případ uvedla Iveta Jansová seriál Odznak Vysočina: „Není to tak dlouho, co jsme poprvé viděli ženské přátelství, vlastně podporu dvou žen navzájem, a nebyla to ta klasická scéna, kdy jsou dvě ženy zobrazeny jako sokyně, nebo si dělají naschvály.“ 

Michal Reitler si jako tvůrce uvědomuje sílu médií: „Totiž jakmile se na tu televizi dívá milion lidí, tak to sdělení, které předáváte, něco způsobí, ať chcete, nebo ne.“ Popsal, jak ve své práci vychází z poznatků sociologů: „Jsme v kontaktu se sociology, teď jsme měli naposledy setkání našeho kreativního týmu se sociologem, který nám představil nová data. Například jsme se dozvěděli, že 40 % našich občanů necestuje. Jestliže 40 % našich občanů necestuje a my víme, kdo jsou diváci Novy, pravděpodobně těch necestujících má Nova procentuálně víc, než je ve společnosti. A tohle potřebujete vědět, nebo mám pocit, že je dobré, když to víme – kde máme diváky, čím žijí, jaké mají potřeby. Čili vědět, že 40 % z nich necestuje, je fakt důležité. Pak se doptávat, ale co tedy dělají, když necestují? Jak tráví volný čas? Jaké jsou jejich strachy? Já už dlouhodobě vím, že asi největší strach, kterým lidé žijí, je ztráta důstojnosti. Ztráta důstojnosti není strach ze ztráty života nebo ze zdraví, ale ztráta důstojnosti.“

„Dobrá mediální reprezentace je důležitá, protože pokud se setkávám jenom s nějakým pokrouceným obrazem, je velmi těžké se vymanit z toho, aby tento obraz nebyl mým vlastním vnímáním té samé věci.“ – Iveta Jansová

Podle Ivety Jansové také přetrvává trend zobrazování špatných matek v kriminálkách: „Matky mají skutečně Sofiinu volbu – buď budou dobré matky, nebo budou dobré policistky, nejde mít oboje. Kdežto, když máme špatné otce, jsou o to lepší policisté.“ Táňa Zabloudilová zase upozornila na nedostatečnou promyšlenost tvorby z delší perspektivy: „Spíše se orientujeme podle toho, co by mohl být jako jednotlivý dobrý nápad a co už jednou nějak zafungovalo, co už nějakým způsobem známe, než abychom systematicky promýšleli témata, která by mohla být v našem prostoru zajímavá dlouhodobě, a postupně si ty seriály třeba sázeli do fronty.“ Na tuto myšlenku pak reagoval Michal Reitler: „Táňa mi teď pomohla si to vlastně definovat, že bychom potřebovali mít obsahovou strategii, dramaturgii. Nejen žánrovou, nejen osobnostní, (…) ale vlastně bychom měli mít i dramaturgii společenskou.“

Fanoušci jsou mocní mediální hráči – minimálně v zahraničí

Ve třetí části diskuse jsme se zabývali českým publikem, fanoušky a tím, jak se měří úspěch v oblasti seriálů. Iveta Jansová, která se ve svém výzkumu zabývá mimo jiné právě fanouškovstvím, shrnula: „Fanoušci jsou skvělí v tom, že se dokáží mobilizovat i v poměrně malém počtu a dokáží vyvinout velkou aktivitu, ať už je to přes noc někde klikat na nějaké hlasování o nejlepším páru, nebo hlasování o nejlepším seriálu a tak podobně.“ Větší aktivitu a fanouškovské „kampaně“ ale vídáme stále spíše v zahraničí – Michala Reitlera napadl možný důvod: „Ten hlavní důvod je, že my na nějaké míře vzrušivosti, s jakou ty věci vyprávíme, na stupnici jedna až deset, se většinou pohybujeme na dvojce. A když jsme hodně dobří, tak třeba na trojce, čtyřce, a to ještě má třeba málo dílů. Takže tam nevznikne ta závislost na charakterech, která vás opravdu vyžene k tomu, že nutně potřebujete, aby to pokračovalo.“

Ve třetí části se také dozvíte, jaké seriály jsou úspěšné na festivalu Serial killer a jaké jsou v Česku nejsledovanější. 

Jak vlastně úspěšnost seriálu měřit? Podle Michala Reitlera je klíčová právě sledovanost – „Sledovanost je vlastně nejlepší přehled o tom, jaký je divák a co preferuje. Čili jenom v loňském roce byl nejúspěšnějším seriálem z hlediska sledovanosti Smysl pro tumor. Osmidílná věc, extrémně společenská…“ Zároveň by se ale podle něj neměly přehlížet projekty, které posouvají obor svou kvalitou nebo které získají ocenění ze zahraničí: „Je to vlastně zajímavé, že my se k těm mezinárodním úspěchům českých věcí nestavíme tak, jak ke sportovním úspěchům. Přitom je to úplně stejná reprezentace. Prostě reprezentujeme nějakou českou značku venku a popravdě řečeno nám má být jedno, kdo to vyrobil. Jestli je to tato televize, nebo platforma, nebo jiná televize.”

Na závěr Rozprav se dozvíte, jak budoucnost českého seriálu vidí naši tři hosté. Jsou optimističtí?

Zajímá vás jen některá část Rozprav? V tom případě využijte časování:

Představení hostů a tématu: 0:00:00–0:02:38
1. část: 0:02:39–0:26:37 Jaká je současná česká seriálová tvorba?
2. část: 0:26:37–1:04:09 Mediální reprezentace a poselství
3. část: 1:04:10–1:33:08 Fanouškovství, tendence publika a úspěšné české seriály
Rozloučení: 1:44:42–1:46:26

Použité zdroje pro natáčení Rozprav o médiích: 

Zabloudilová, T. V televizi se dnes dají dělat divné věci, říká šéf obsahu Voya. Pagenotfound.cz [online]. [cit. 4. dubna 2025]. Dostupné z: https://pagenotfound.cz/clanek/v-televizi-se-dnes-daji-delat-divne-veci

Michalidis, S., & Buriánková, L. Metoda Markovič: Hojer, Manželé Stodolovi nebo Matematika zločinu. Jak se mění české kriminálky? Český rozhlas Vltava [online]. 3. května 2024 [cit. 4. dubna 2025]. Dostupné z: https://vltava.rozhlas.cz/metoda-markovic-hojer-manzele-stodolovi-nebo-matematika-zlocinu-jak-se-meni-9192673?player=on

Jetmar, J. Když něco uvidíme v seriálu, získáme pocit, že to může nastat. I proto jsou důležití lobbující fanoušci a fanynky. Univerzitas [online]. 28. srpna 2023 [cit. 4. dubna 2025]. Dostupné z: https://www.universitas.cz/osobnosti/10880-kdyz-neco-uvidime-v-serialu-ziskame-pocit-ze-to-muze-nastat-i-proto-jsou-duleziti-lobbujici-fanousci-a-fanynky

Zabloudilová, T. Realistický seriál? Případy 1. oddělení ukazují svět stárnoucího macho policajta, říkají odbornice. Denikalarm.cz [online]. 18. února 2023 [cit. 4. dubna 2025]. Dostupné z: https://denikalarm.cz/2023/02/realisticky-serial-pripady-1-oddeleni-ukazuji-svet-starnouciho-macho-policajta-rikaji-odbornice/

Aust, O. Michal Reitler: Nova si bere své sloty zpátky. Voyo musí vyrábět hity. Médiář [online]. 31. ledna 2024 [cit. 4. dubna 2025]. Dostupné z: https://www.mediar.cz/michal-reitler-nova-si-bere-sve-sloty-zpatky-voyo-musi-vyrabet-hity/

Jedličková, J., & Jansová, I. (2020). Ženské hrdinky a jejich zobrazování v českých televizních krimiseriálech. Univerzita Palackého v Olomouci.

Zdroje použité pro natočení bonusových rozhovorů:

Hrnčířová, A., & Mašátová, A. Seriály ovládnou Brno! Vydejte se na festival Serial Killer. Český rozhlas Vltava [online]. 18. září 2024 [cit. 4. dubna 2025]. Dostupné z: https://vltava.rozhlas.cz/serialy-ovladnou-brno-vydejte-se-na-festival-serial-killer-9316604

Zabloudilová, T. Metoda Markovič, Šógun i Sobík. Nejlepší seriály roku 2024. Seznamzpravy.cz [online]. 18. prosince 2024 [cit. 4. dubna 2025]. Dostupné z: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/kultura-metoda-markovic-sogun-i-sobik-nejlepsi-serialy-roku-2024-266664

Maca, T. Pozdě, ale přece. Televize není mrtvá, české stanice si vzpomněly na mladé. Seznamzpravy.cz [online]. 23. října 2024 [cit. 4. dubna 2025]. Dostupné z: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/kultura-pozde-ale-prece-televize-neni-mrtva-ceske-stanice-si-vzpomnely-na-mlade-263010

Zaujalo vás téma? Tady jsou tipy k dalšímu čtení, zhlédnutí a poslechu, které doporučujeme:

Hroch, M. Nepodceňujte fanoušky. S Ivetou Jansovou o Mediálních mini teoriích a o fan aktivismu. EJO [online]. 12. února 2019 [cit. 4. dubna 2025]. Dostupné z: https://cz.ejo-online.eu/5932/aktuality/nepodcenujte-fanousky-s-ivetou-jansovou-o-publikaci-medialni-mini-teorie-a-o-fan-aktivismu

Zabloudilová, T. Přestáváme vidět gendery a začínáme vidět lidi. Hrdinek je víc, říkají expertky na české kriminálky. Denikalarm.cz [online]. 11. března 2023 [cit. 4. dubna 2025]. Dostupné z: https://denikalarm.cz/2023/03/prestavame-videt-gendery-a-zaciname-videt-lidi-hrdinek-je-vic-rikaji-expertky-na-ceske-kriminalky/

Karlík, T. Smrt oblíbené seriálové postavy může vyvolat stejný smutek jako úmrtí blízkého, popsal psycholog CT24.cz [online]. 15. 6. 2024‌ [cit. 4. dubna 2025]. Dostupné z: https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/veda/smrt-oblibene-serialove-postavy-muze-vyvolat-stejny-smutek-jako-umrti-blizkeho-popsal-psycholog-350243