Stanislav Šulc: Z občanů se stáváme uživateli
Bonusový rozhovor Rozprav o médiích tentokrát nabídnul hlubší pohled na proměny současné společnosti. Hostem byl novinář a esejista Stanislav Šulc, který se dlouhodobě věnuje vztahu technologií, médií a společenských změn. Právě za svou knižně vydanou esej Obchodní podmínky získal v roce 2025 Cenu Toma Stopparda udělovanou Knihovnou Václava Havla. Proč přestáváme být občany v tradičním slova smyslu a stále častěji se stáváme uživateli – a co to znamená pro média, demokracii i naše každodenní rozhodování?
Poslechněte si tento bonusový rozhovor na Spotify, Apple Podcasts, Podcast Addict, Buzzsprout, Podcast Index nebo platformě Podchaser. Níže si můžete přečíst shrnutí zásadních myšlenek v psané podobě.
Esej Obchodní podmínky
Šulc v rozhovoru otevřeně popisuje, že jeho cesta k esejistickému psaní nebyla výsledkem ambice „psát filozofii“, ale spíše dlouhodobé potřeby si věci promýšlet a zapisovat. Impulsem k účasti v soutěži byl podle něj vlastně náhodný e-mail, který mu připomněl starší poznámky z let 2017–2018. „Někdy se z něčeho člověk prostě potřebuje vypsat,“ říká a dodává, že možnost, že podobný text může být v Česku vůbec oceněn, pro něj byla spíš překvapením než očekáváním. Výsledná esej se nakonec stala nejdelším textem v historii soutěže – a zároveň textem, který řadu čtenářů zneklidnil svou údajnou temnotou.
Ústřední tezí Obchodních podmínek je podle Šulce tvrzení, že už delší dobu žijeme v přelomové epoše. Nejde o náhlý zlom, ale o proces trvající možná padesát i více let. Autor navazuje na klasické sociologické úvahy o úpadku participace a posouvá je dál: místo občana, který se aktivně podílí na veřejném životě, nastupuje uživatel, jenž si realitu vybírá podobně jako obsah v aplikaci. „My se budeme daleko míň účastnit toho, co se děje, a budeme si daleko víc vybírat to, jak to používáme,“ vysvětluje Šulc. Podle něj už dnes není klíčové zapojení do společného rozhodování, ale individualizovaná volba – koho poslouchat, čemu věřit a co ignorovat. Zároveň zdůrazňuje, že jeho text není manifestem ani hotovou diagnózou. Spíše jde o pokus pojmenovat realitu, se kterou se můžeme přít, nebo ji odmítnout – ale neměli bychom ji přehlížet.
Média, algoritmy a ztráta autority
Proměna občana v uživatele se podle Šulce velmi konkrétně odráží v médiích. Tradiční redakční logiku nahrazuje platformová, kde platí, že „čeho je víc, to je správně“. Agenda-setting se přesouvá od redakcí k algoritmům a autorita přestává být něčím daným. „My si můžeme vybrat, komu chceme věřit, bez ohledu na to, co je nějaká vědecká nebo objektivní pravda,“ říká Šulc a upozorňuje, že tato možnost volby je sama o sobě lákavá – ale má dalekosáhlé důsledky. Ilustruje je na banálním příkladu výběru filmu: místo recenzí a kritiky dnes rozhoduje číselné hodnocení a názor uživatele, který se „nejvíc podobá našemu vkusu“. Do této logiky zapadá i jeho poznámka o trailerech: „Trailer je velká lež o filmu.“ Ukazuje totiž něco, co s výsledným zážitkem často nemá mnoho společného – podobně jako algoritmicky filtrovaná realita.
Demokracie starýma očima
Otázku dopadů těchto změn na demokracii Šulc nechává otevřenou. Tvrdí, že se na nový svět díváme „starýma očima“ a snažíme se ho hodnotit kategoriemi, které už přestávají fungovat. Návrat ke stavu před sociálními sítěmi nebo ke klasickému modelu institucionální demokracie podle něj není reálný. „V Česku neznáte nikoho, kdo by volil SPD nebo zastával zájmy Motoristů, kromě některých diskutérů na Seznamu. Na druhou stranu však tyto dvě strany dohromady získaly téměř 15 % hlasů ve volbách, takže někdo je volil. To, že se tím ani nezabýváte, nebo že to nejsou lidé, které znáte, a oni vám to nepřiznali, nic nemění na skutečnosti. Ochota čelit důsledkům vlastních voleb klesá. A to je jádro problému s demokracií – pro běžné lidi i pro její přežití. Abych citoval Václava Havla: zjednoduším to – demokracie bude fungovat jen tehdy, když ji lidé berou vážně. A tato ochota klesá,“ řekl.
Lidské versus algoritmické rozhodování
Velkou část rozhodování jsme už delegovali na algoritmy – rychlé, efektivní, zdánlivě objektivní. „A teď jen otázka: chceme lidské rozhodování, nebo algoritmické rozhodování? Možná říkáme, že chceme to lidské, protože máme rádi demokracii a rádi o ní mluvíme. Na druhou stranu však čistě prakticky a reálně většinu věcí dnes řídí algoritmy. Možná právě nad tím bychom se měli zamyslet – co skutečně chceme – a podle toho pak jednat,“ uzavřel Stanislav Šulc rozhovor.
Co dalšího v rozhovoru zazní?
- U jakého autora se Šulce inspiroval při psaní eseje Obchodní podmínky?
- Které události vnímá Šulc jako zásadní pro přechod do nové zlomové éry?
- Jak se přechod od občanů k uživatelům projevuje v každodenním životě?
Poslechněte si celý bonusový rozhovor na Spotify, Apple Podcasts, Podcast Addict, Buzzsprout, Podcast Index nebo platformě Podchaser. Můžete se také vrátit k lednovým Rozpravám, ve kterých se ohlížíme za rokem 2025 a diskutujeme, co média čeká v roce 2026, nebo si pustit rozhovory s dalšími hosty.
Zdroje
ŠULC, Stanislav. Obchodní podmínky: Svět, ve kterém se z občanů stali uživatelé [online]. Praha: Knihovna Václava Havla, 2025. ISBN 978‑80‑88417‑13‑2 [cit. 2026‑02‑16]. Dostupné z: https://www.vaclavhavel.cz/docs/250604_kvh_esej_s-ulc_press_final.pdf
