R2025/11: Mediální wellbeing dětí a dospívajících

Co o digitálním wellbeingu českých dětí a dospívajících víme? Jaké dopady může mít používání různých typů médií na naše psychické prožívání? Jaký vliv mají sociální sítě? A jaký mají digitální média dopad na spánek dospívajících? A jak je to s dopady PC her s násilnými prvky? A kdo už je problematický hráč? Jak děti a dospívající provést světem technologií a médií?

Pozvání k debatě s moderátorkou Lucií Šťastnou z IKSŽ FSV UK přijal David Šmahel z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, vedoucí výzkumného týmu IRTIS a projektu EU Kids Online. Dále Radek Palaščák, vedoucí kreativního týmu projektu Zdravá generace.cz na Univerzitě Palackého v Olomouci, který se zaměřuje na komunikaci o zdravém životním stylu dětí, a v neposlední řadě také Adéla Lábusová, odbornice na digitální well-being a prevenci, působící v Národním pedagogickém institutu a organizaci Jules a Jim. Pokud vás zajímá více o pozvaných hostech, podívejte se na na jejich medailonky na našem Instagramu nebo Facebooku.

Poslechněte si tuto epizodu na vašich oblíbených podcastových platformách: Spotify, Apple Podcasts, Podcast Addict, Buzzsprout, Podcast Index nebo platformě Podchaser.

A co zajímavého v diskuzi zaznělo? Čtěte níže.

Co znamená digitální well-being?

Na úvod hosté hledali společnou definici pojmu, který se v posledních letech stal součástí veřejných debat o technologiích a zdraví. „Definujeme to jako subjektivní zkušenost toho, co nám přinášejí technologie, a to jak toho pozitivního, tak toho negativního. Je to vlastně o tom, jak vnímáme, že na nás technologie působí, a je to hledání nějaké rovnováhy mezi tím pozitivním a negativním, co technologie přinášejí,“ vysvětlil David Šmahel. Adéla Lábusová doplnila, že podle definice vytvořené na Národním pedagogickém institutu jde o stav, kdy člověk vědomě reflektuje přínosy i rizika digitálních technologií a zapojuje je do života tak, aby podporovaly jeho zdraví a osobní rozvoj. Zdůraznila zároveň, že pojem well-being nelze chápat jen jako psychickou pohodu. „Well-being, jak já velmi zjednodušeně říkám, je celkové zdraví. Je to zdraví, není to jen psychická pohoda. Ta definice je potom založená také na tom, že rozepisuje jednotlivé oblasti – duchovní, fyzickou, emocionální a kognitivní.“ Radek Palaščák dodal: „Za mě je tam klíčová role samotného člověka, respektive v tomto případě dospívajícího, a také velké nároky, které jsou na něj kladeny, aby se o něm dalo mluvit jako o člověku, který – řekněme – naplňuje požadavky digitálního well-beingu.“

Kdo je problematický uživatel?

Podle Radka Palaščáka lze děti v přístupu k sociálním sítím rozdělit do čtyř skupin – od neuživatelů až po tzv. problematické uživatele. Právě poslední skupina, která tvoří 8,3 procent českých dětí, vykazuje znaky rizikového chování: „V současnosti tvoří asi 8 nebo úplně přesně 8,3 % dětí ve věku 11 až 15 let, jsou to ti problematičtí uživatelé, jejichž užívání sociálních sítí je spojeno se spoustu negativních aspektů ve všech ostatních oblastech života. Mezi ty nejčastější patří především to, že nejsou schopni bez toho užívání být, lžou o něm, dostávají se do konfliktu se svými nejbližšími, rodiči, přáteli okolo témat souvisejících právě s užíváním sociálních sítí a tak dále.“

Lábusová upozornila, že přehnané zobecňování je v této oblasti nebezpečné. „Čím kvalitnější výzkum, tím méně jednoznačné závěry přináší. Je těžké říct, že určitá skupina dětí reaguje na technologie vždy stejně,“ uvedla. Z vlastní lektorské zkušenosti vidí, že dětem často chybí spíše otevřený dialog. „Když se s nimi o tom mluví bez odsuzování, dokážou samy pojmenovat, co jim technologie dávají a co berou.“ Důležitý je tedy upřímný zájem a trpělivost.

Sociální sítě a jejich dopady

V druhé části diskuze jsme se zaměřili na to, jak užívání digitálních médií ovlivňuje psychologický well-being mladých lidí a jak souvisí s trávením volného času. David Šmahel na úvod rozlišil krátkodobé a dlouhodobé dopady: digitální technologie podle longitudinálních studií nemají obecně negativní vliv na psychologický well-being. Krátkodobě se ukazuje malý efekt: děti, které používaly sociální sítě více než obvykle, měly o něco horší náladu, zatímco u zábavných aplikací, jako jsou videa na YouTube nebo hry, žádný vliv na náladu nebyl. „Efekt je velmi malý a týká se jen části dětí,“ doplnil. Radek Palaščák poukázal na zajímavý fenomén rovnostářství při používání sociálních sítí: zatímco socioekonomické nebo regionální faktory hrají u jiných aspektů života velkou roli, u sociálních sítí jsou děti rozprostřeny napříč společností. „Negativní dopady se týkají jen malé skupiny problematických uživatelů – asi 8 procent,“ vysvětlil. Tito mladí lidé mají častěji rizikové faktory, jako jsou vyšší pravděpodobnost depresí, osamělosti, nezdravé stravovací návyky, méně pohybu či vyšší riziko kyberšikany. David Šmahel doplnil, že intenzivní užívání sociálních sítí samo o sobě není příčinou těchto problémů. „Jedná se spíše o rizikovou skupinu mladých, která má tendenci k různým závislostním chováním, nejen ve vztahu k sociálním sítím, ale i u drog či kouření. Data jsou průřezová, takže nelze usuzovat na kauzalitu – více času na sítích neznamená automaticky vyšší riziko.“

Hraní her a agresivita

Dalším “evergreen“ tématem je sledování a hraní videoher s násilným obsahem. Jak ale o tomto mluví data? Výzkum Davida Šmahela a jeho týmu týkající se streamovaných her ukázal, že u sledování videoherních streamů, kde se streamer choval agresivně, nebyl zjištěn žádný vliv na agresivitu ani empatii mladých diváků. David Šmahel zdůraznil: „A to dokonce i bez ohledu na to, o jak agresivní a empatické diváky šlo. Takže vlastně i když ten, co to sledoval, měl větší tendence k agresivitě, tak stejně jak když sledoval agresivní stream, tak to nemělo na něho ten vliv, že by byl potom agresivnější.“ Kde tedy můžeme hledat příčinu? „Je to prostě tak, že ty agresivnější děti si častěji vybírají ty agresivnější hry, ale zároveň, když je začnou hrát více než obvykle (…) Tak to nemá vliv na nárůst jejich agresivity. Takže je to zase komplikovaný na pochopení, a to je přesně ten rozdíl mezi korelací a kauzalitou, že vlastně ta skupina agresivních dětí si spíš vybere, nebo častěji si vybere ty agresivnější hry než ty neagresivní děti, ale zároveň se nám tam neukazuje ten kauzální dlouhodobý vliv, že když vlastně hrají častěji ty agresivní hry, že by to způsobilo nárůst agresivity.“ Podle čeho tedy poznat, že je hraní problematické? „Rozhodujícím faktorem pro to, abyste označil někoho jako problematického, fakt není ten čas, ale je ten další faktor životního stylu, který s tím souvisí. To znamená, jestli on se třeba kvůli svému hraní, dostává do konfliktu s rodiči nebo s vrstevníky, nebo zanedbává školu nebo přestal chodit na fotbal, tak když tohle se s tím pojí, tak teprve tehdy je ten uživatel, lze ho označit jako problematického gamera nebo problematického uživatele sociálních sítí. Ale to nesouvisí nutně s tím časem,“ řekl Radek Palaščák. Adéla Lábusová ještě jednou zdůraznila, že je zásadní rozlišovat mezi pouhou souvislostí a skutečným příčinným vztahem, aby nedocházelo k nesprávným závěrům o vlivu digitálních médií na chování či psychiku. Ve své lektorské činnosti s dospělými lidmi se totiž často setkává s obrovskými mýty o vlivu digitálních technologií na člověka.

A co vliv mobilů na spánek? 

David Šmahel popsal další výsledky výzkumu: „V téhle studii jsme sledovali objektivně čas na mobilu, takže tam adolescenti měli nějakou aplikaci, která skutečně měřila čas na mobilu. A tady v té studii jsme se dívali na to a vyplňovali nám dotazníky, a spánek jsme neměřili objektivně hodinkami, ale ráno nám popsali, jak spali, podle nějakých pěti až šesti základních charakteristik spánku. A sledovali jsme, jak používání mobilu před spaním – myslím hodinu nebo dvě hodiny před spaním – ovlivňuje spánek následující noci, a jestli když zvýší nebo sníží ten adolescent proti svému průměru používání mobilu před spaním, tak jestli pak spí lépe nebo hůře. (…) A došli jsme vlastně k tomu, že vliv používání mobilu na spánek je minimální nebo žádný. Našli jsme tam zase jeden malý efekt, a to dokonce pozitivní, že když používali mobily o něco déle před spaním než obvykle, tak o něco déle spali. Což je překvapivé zjištění proti obecnému trendu, že mobily ničí spánek. Ale je potřeba říct, že jsme tam zároveň našli negativní vliv používání ostatních médií – tedy těch velkých, obrazovek, počítačů, her, které jsou přece jenom kognitivně náročnější. A my to interpretujeme tak, že ta malá obrazovka na spánek následující noci opravdu vliv nemá, spíše ale ve srovnání s používáním těch velkých obrazovek a dalších médií, počítačů, kde ten negativní vliv na spánek být může.“ Dodal také, že kvalita spánku není jen o jeho délce, ale i o jiných charakteristikách.

Jak mají děti najít rovnováhu a jak jim mohou dospělí pomoci?

V oblasti digitální výchovy je podle Adély Lábusové důležité přijmout odpovědnost za to, jak děti používají obrazovky, a nespoléhat se jen na časové limity. Představila koncept z Anglie označovaný jako 3C – context, content a child. Kontext označuje situaci, kdy dítě obrazovku používá; například u dětí od tří do šesti let se doporučuje maximálně jedna hodina denně, ale samotný čas není podle ní nejdůležitější. Důležitější je, aby obrazovka nebyla jen digitálním „dudlíkem“ k utěšení dítěte, ale aby se zároveň dbalo na obsah. Obsah by měl odpovídat věku a vývojovým schopnostem dítěte. Třetí složka konceptu, child, se týká individuálních dispozic a povahových vlastností dítěte. Ty jsou velmi různorodé, a proto je vhodné vybírat aktivity podle toho, co dítě baví, a zapojit se do hraní alespoň okrajově, aby rodič sledoval, jak dítě hru vnímá a jaké dovednosti rozvíjí. I pouhé pozorování a hra s dětmi podle ní výrazně pomáhá v digitální výchově a podporuje zdravý přístup k technologiím. Rodič je tak v roli průvodce a nikoliv policisty, který jen nastavuje limity a dává sankce.

Rodičovský přístup k používání technologií dětmi se v zásadě opírá o dva přístupy – aktivní mediaci a restriktivní kontrolu. Jak vysvětluje David Šmahel: „Ty základní dva přístupy jsou aktivní mediace technologií, že vlastně rodič se baví s tím dítětem, povzbuzuje ho. (…) A druhé je ten restriktivní, kde mu omezuje čas, zakazuje, dává mu pravidla, což je samozřejmě v určitým věku taky potřeba, ale mělo by se to postupně rozvolňovat.“ V datech se například dále objevuje, že čím víc rodiče dělají aktivní mediaci, tím častěji děti čelí kyberšikaně nebo vykazují problematické používání internetu. Jak ale vysvětluje, nejde o paradox: „Vysvětluje se to zase tou oboustrannou smyčkou, že když už dítě má nějaké problémy, ať už kyberšikanu, nebo závislosti, tak ten rodič to pak zpětně řeší a dělá to víc.“

Co tedy doporučuje Adéla Lábusová? „To doporučení je i vytvářet ty pravidla nějakým způsobem společně. Samozřejmě, že adekvátně věku já nějak nastavuju ten limit, co je dobrý, pravidla. Ale vytvářet je společně. A to platí i pro třídu. A zároveň se k němu vracet a vysvětlovat si ten smysl toho pravidla. Nejenom to oznámit a říct: takhle to bude. (…) Mně se často stává i v rámci prevence, že právě děti to fakt nenapadne. (…) Oni vědí, co nesmí. Ale vůbec jim nedojde, co je třeba osobní. Co to je charakter věci osobní. Takže je potřeba se o tom s nimi bavit a vysvětlovat jim věci, které třeba dřív člověk nemusel znát.“

V debatě se dozvíte také:

I tento díl si můžete jako obvykle poslechnout na vašich oblíbených podcastových platformách: Spotify, Apple Podcasts, Podcast Addict, Buzzsprout, Podcast Index nebo platformě Podchaser.

Použité zdroje:

Bedrošová, M., Hlavová, R., Macháčková, H., Dědková, L., Šmahel, D. České děti a dospívající na internetu: Zpráva z výzkumu na základních a středních školách. Projekt EU Kids Online IV – Česká republika. [online]. [cit. 6. listopadu 2025]. Brno: Masarykova univerzita, 2018. Dostupné z: https://irtis.muni.cz/media/3137006/eu_kids_online_report_2018_cz_main.pdf

Filipová, K. Duševní zdraví dospívajících ohrožují sociální sítě, ukazuje výzkum. iROZHLAS.cz [online]. [cit. 6. listopadu 2025]. Dostupné z: https://www.irozhlas.cz/zivotni-styl/spolecnost/dusevni-zdravi-dospivajici-site-mobily-instagram-stes_2304020600_fil

IRTIS. Digitální well-being Čechů: pětina dospělých je ve stresu z neustálého online připojení. [online]. 8. 9. 2025 [cit. 6. listopadu 2025]. Dostupné z: https://irtis.muni.cz/cs/aktuality/novinky-a-clanky/digitalni-well-being-cechu-petina-dospelych-je-ve-stresu-z-neustaleho-online-pripojeni

Palačšák, R. Děti v Česku spí stále méně. Zdravá generace [online]. 24. 2. 2025 [cit. 6. listopadu 2025]. Dostupné z: https://zdravagenerace.cz/prispevek/deti-v-cesku-spi-stale-mene

Šmahel, D., Lebedíková, M., Lacko, D., Kvardová, N., Mýlek, V., Tkaczyk, M., Švestková, A., Hrdina, M., Macháčková, H., Dědková, L. Škodí dospívajícím technologie? Zjištění 11 studií o kauzálních dopadech na wellbeing. Brno: Masarykova univerzita, 2024. [online]. [cit. 6. listopadu 2025]. Dostupné z: https://webcentrum.muni.cz/media/3675178/future_causal_report_2024.pdf

Wellbeing ve škole. [online]. [cit. 6. listopadu 2025]. Dostupné z: https://www.wellbeingveskole.cz

Zdravá generace. [online]. [cit. 6. listopadu 2025]. Dostupné z: https://zdravagenerace.cz

Zdravagenerace.cz. Sociální sítě a gaming. Zdravá generace [online]. 10. 5. 2023 [cit. 6. listopadu 2025]. Dostupné z: https://zdravagenerace.cz/report/socialni-site-a-gaming