Letní minisérie, díl 2: Když média o něčem nepíšou, určitě to tají
„V televizi o tom neřekli ani slovo.“
„Média o tom mlčí.“
„Tohle vám neukážou.“
Podobné výroky se na sociálních sítích objevují velmi často. Stačí jedno video bez kontextu nebo příspěvek s emotivním komentářem a z polovičaté informace se rychle stává údajný důkaz záměrného utajování. Jenže skutečnost bývá mnohem složitější. To, že se nějaká událost neobjeví v hlavních zprávách, může mít mnoho důvodů. V dalším díle naší letní minisérie mediálních zkratek se podíváme do zákulisí tvorby zpráv.
Všechny díly letní minisérie si můžete poslechnout na vašich oblíbených podcastových platformách: Spotify, Apple Podcasts, Podcast Addict, Buzzsprout, Podcast Index nebo platformě Podchaser.
Média záměrně mlčí! Opravdu?
Na sociálních sítích narazíte na krátké video zachycující policejní zásah po potyčce na náměstí menšího města. Video je natočené na mobil, je roztřesené a bez širšího kontextu. Pod ním stojí komentář: „Zajímavé, že o tom média vůbec nepíšou.“ Na první pohled to působí jako silný argument. Pokud jste o události nikde neslyšeli, může se zdát, že se ji někdo snaží zatajit. Jenže mezi větou „já jsem o tom nikde nečetl“ a tvrzením „média to záměrně tají“ je velký rozdíl. Zkuste si nejdřív položit stejné tři otázky, které provázejí celou naši letní minisérii.
Co vlastně víme?
Víme, že existuje video nebo příspěvek. Víme, že někdo tvrdí, že o události média mlčí. A možná také víme, že jsme ji skutečně neviděli ve zpravodajství, na oblíbeném webu nebo v televizních novinách. To jsou ale jediné jistoty.
Co nevíme?
Naopak nevíme celou řadu důležitých věcí. Nevíme, co se odehrálo před začátkem videa ani po jeho skončení. Nevíme, zda je video aktuální, odkud pochází, nebo zda popisek odpovídá realitě. Nevíme, jestli už informace někdo ověřoval nebo zda o ní například neinformovala regionální média. A pokud se událost opravdu neobjevila v hlavních médiích, neznáme důvod. Nemáme informace o rozhodování konkrétní redakce ani o okolnostech, za kterých vznikalo zpravodajství.
Co si domýšlíme?
Právě tady vzniká největší problém. Komentář pod videem často nenabízí nová fakta. Nabízí vysvětlení motivu. Najednou máme pocit, že někdo něco skrývá. Že mlčení musí být záměrné. Že existuje důvod, proč se o události „nesmí mluvit“. Jenže to už není informace. Je to interpretace.
Proč se do zpráv nevejde všechno?
Představme si běžnou ranní poradu redakce. Za posledních několik hodin se stalo mnoho událostí:
- meteorologové vydali varování před bouřkami,
- vláda představila změny důchodového systému,
- soud rozhodl v dlouhodobě sledované kauze,
- došlo k dopravní nehodě,
- v zahraničí probíhá významný summit,
- byla zveřejněna nová ekonomická data,
- někdo natočil konflikt na náměstí,
- vznikla petice proti nové stavbě.
Každá z těchto událostí je pro někoho důležitá. Jenže do hlavní zpravodajské relace ani na titulní stránku novin či do popředí zpravodajského webu se nevejde vše. Redakce pracují s omezeným časem, počtem lidí i množstvím ověřených informací. Proto musí vybírat. To, že se nějaké téma do hlavních zpráv nedostane, samo o sobě neznamená, že bylo zatajeno. Může jít o lokální událost. Může čekat na ověření. Může být důležité, ale příliš složité na rychlé zpracování. Nebo ho jednoduše překryla jiná, významnější zpráva.
Jak redakce rozhodují, co bude zpráva?
Redakce používají určitá kritéria, podle kterých se rozhodují, zda z události vytvoří zprávu a jak velký prostor jí věnují. V mediálních studiích se tomu říká zpravodajské hodnoty. Novináři se ptají například na tyto otázky:
- Je událost aktuální?
- Kolika lidí se týká?
- Má širší společenský dopad?
- Je možné ji ověřit?
- Máme dostatek informací a důvěryhodných zdrojů?
- Je výjimečná nebo ukazuje na důležitý trend?
Kombinace těchto a dalších kritérií rozhoduje o tom, zda se z určité události stane zpráva. Například jedna dopravní nehoda v malé obci může být významná především pro místní obyvatele. Pokud by ale šlo o nehodu školního autobusu s vážnými následky nebo o sérii podobných nehod ukazujících na systémový problém, její význam se výrazně změní.
Když nezpracování zprávy neznamená utajování
Existuje mnoho důvodů, proč se určitá událost neobjeví v hlavních zprávách. Podívejme se na několik situací, které mohou v redakční praxi nastat.
1. Událost se teprve ověřuje
Na sociálních sítích se objeví video, které během několika hodin nasbírá tisíce sdílení. Jenže redakce zatím neví, kdy bylo video natočeno, kde přesně vzniklo ani co zachycuje. Nemá potvrzené okolnosti ani vyjádření relevantních institucí. V takové chvíli může být odpovědné nepublikovat zprávu okamžitě. Nejde o mlčení, ale o ověřování informací.
2. Událost je především lokální
Něco se stane v menším městě. Pro místní obyvatele jde o důležitou událost, proto o ní informují regionální média nebo lokální redakce veřejnoprávních médií. Celostátní média ale stejné téma nezařadí do hlavních zpráv. To neznamená, že média mlčí. Znamená to, že různá média mají různý záběr a různé publikum.
3. Podobných událostí se děje mnoho
Menší dopravní nehody, jednotlivé krádeže nebo sousedské konflikty jsou pro konkrétní lidi velmi významné. Pro celostátní zpravodajství ale často nepředstavují událost s širším společenským dopadem. Situace se mění ve chvíli, kdy podobných případů začne přibývat a ukazují na větší problém. Tehdy už nejde jen o jednotlivý incident, ale o téma, které může být důležité pro celou společnost.
4. Jiná událost zastíní všechno ostatní
Když přijde rozsáhlá povodeň, padne vláda nebo dojde k významnému mezinárodnímu konfliktu, i jinak důležité zprávy mohou být odsunuty na později nebo se do hlavních zpráv vůbec nevejdou. Redakce musí stanovit priority.
5. Zpráva existuje, ale vy jste ji neviděli
Mnoho lidí získává informace především prostřednictvím sociálních sítí nebo personalizovaných doporučení. Jenže náš feed není totéž co celý mediální prostor. Algoritmy vybírají obsah podle toho, co sledujeme, na co klikáme nebo co pravděpodobně upoutá naši pozornost. To, že se nám konkrétní zpráva nezobrazila, proto ještě neznamená, že ji žádné médium nezpracovalo.
Znamená to, že média nikdy nechybují?
Rozhodně ne. Média mohou některá témata podceňovat. Mohou věnovat více prostoru velkým městům než regionům nebo politikům na úkor lidí, kterých se problém přímo týká. Stejně tak mohou udělat chybu při ověřování informací, prezentovat události jednostranně nebo podléhat ekonomickým, vlastnickým či politickým tlakům.
Právě proto je zcela legitimní ptát se: Proč se o této události nepíše?
Problém nastává ve chvíli, kdy z otázky automaticky uděláme závěr: „Určitě to někdo tají.“
Mezi těmito dvěma výroky je totiž velký rozdíl. První otevírá prostor pro hledání odpovědí, druhý předpokládá úmysl, aniž bychom pro něj měli důkazy.
Tři otázky, které si můžete položit
Příště, až narazíte na komentář typu „média o tom mlčí“, zkuste se zastavit a odpovědět si na tři jednoduché otázky.
1. Kdo přesně mlčí?
Jsou to opravdu všechna média? Nebo jen ta, která běžně sledujete? Neinformovala o tématu regionální média, specializované servery nebo tiskové agentury? Někdy stačí zadat několik klíčových slov do vyhledávače a zjistíte, že zpráva existuje – jen se neobjevila ve vašem běžném informačním prostředí.
2. Co je skutečně ověřené?
Máme kromě videa také informace o místě, čase a okolnostech? Existují vyjádření policie, úřadů nebo dalších důvěryhodných zdrojů? Čím závažnější obvinění zaznívá, tím pečlivěji bychom měli ověřovat fakta.
3. Jaký je veřejný význam?
Jde o jednorázový lokální incident? Nebo o událost, která se dotýká velkého množství lidí, veřejných financí, bezpečnosti, zdravotnictví nebo práv občanů? Právě odpověď na tuto otázku často vysvětluje, proč některá témata získají větší mediální prostor než jiná.
Utajují tedy média informace, pokud z nich nevytvoří zprávy?
To, že něco nevidíme v hlavních zprávách, ještě není důkazem spiknutí. Je to ale dobrý důvod položit si další otázky a prozkoumat to.
I tento díl si můžete jako obvykle poslechnout na vašich oblíbených podcastových platformách: Spotify, Apple Podcasts, Podcast Addict, Buzzsprout, Podcast Index nebo platformě Podchaser.
K namluvení některých ukázek v letní minisérii jsme využili umělou inteligenci.
Zaujalo vás toto téma?
V tom případě za prozkoumání určitě stojí také tyto zdroje:
McCombs, M. E., & Shaw, D. L. (1972). The Agenda-Setting Function of Mass Media. Public Opinion Quarterly.
Jedna z nejvlivnějších studií v mediálních studiích. Autoři ukazují, že média významně ovlivňují, kterým tématům veřejnost přikládá důležitost.
Škodová, M. et al. (2014). Agenda-setting: teoretické přístupy. Sociologický ústav AV ČR.
Český přehledový zdroj k agenda-settingu, odbornější opora k tématu nastolování agendy.
Galtung, J., & Ruge, M. H. (1965). The Structure of Foreign News.
Klasický text, který představil koncept zpravodajských hodnot. Vysvětluje, proč se některé události stanou zprávami, zatímco jiné zůstávají stranou mediální pozornosti.
Harcup, T., & O’Neill, D. (2001). What Is News? Galtung and Ruge Revisited.
Autoři navazují na původní teorii zpravodajských hodnot a ověřují, nakolik obstojí v moderním mediálním prostředí. Ukazují, že výběr zpráv se vyvíjí spolu se společností i médii.
Harcup, T., & O’Neill, D. (2017). What Is News? News Values Revisited (Again).
Aktualizované pojetí zpravodajských hodnot pro dobu online médií a digitálních platforem. Text propojuje klasické teorie se současným fungováním zpravodajství.
MediaGram.cz – Rozbor aktuálního zpravodajství, kritéria pro výběr zpráv
Srozumitelný český výukový materiál, který vysvětluje, jak média vybírají témata, co znamenají pojmy agenda-setting, gatekeeping nebo zpravodajské hodnoty a proč není možné informovat o všech událostech stejným způsobem.
